divadlo, film, moffom

11Říj08

letošní podzim je opravdu hektický, co se kulturních událostí týče. 4+4 dny v pohybu pomalu končí, a to jsem ani nestačila vyzdvihnout nic z programu tohoto 13. mezinárodního divadelního festivalu. budu tedy doufat, že někoho experimentální soubor gob squad oslovil a v divadle archa se některých z jejich představení zúčastnil. v rámci divadelního vzdělávání upozorňuji také na inscenaci turista v divadle disk, kterou má na svědomí poslední ročník katedry činohry damu. existenciální thriller z kempu pod hvězdným nebem bez bohů (za povšimnutí stojí obliba damu v používání slova bůh) jsem zatím ještě neviděla, ale podle zkoušek, ohlasů a herecké sestavy to vypadá slibně.

der film je také opět za námi, bohužel narozdíl od minulého roku, kdy jsem viděla celkem tři filmy (na druhé straně, emmino štěstí a kámoš) a všechny byly doporučeníhodné, tentokrát přímo z katalogu festivalu z vlastní zkušenosti nemůžu zdůraznit nic, přesto ale z německé produkce stojí za návštěvu kina (či obstarání si ho – nevím, jak to bude v čr s distribucí) nový film berlin calling (v hl. roli berlínský dj paul kalkbrenner jakožto techno dj v devadesátých letech) a der baader meinhof komplex (info k jeho promítání v rámci der film, které se ale nekonalo).

výhledově prahu také čeká filmově-hudební hudebně-filmový moffom s newyorkským přízvukem. v kinech světozor, evald a lucerna se objeví 10 filmů (z toho 4 krátké) na téma New York City, 12 soutěžních snímků a nespočet dalších, které operují s hudbou jako jedním z hlavních prvků filmu. v pětičlenné porotě mimo jiné zasedne alexander hacke z einstürzende neubauten, který 18. října uvede spolu s danielle de picciotto svůj vlastní kino-koncert loď bláznů. v předpremiéře bude možnost vidět český film sestra podle románu jáchyma topola.

a jako třešničku můžete brát právě probíhající festival bollywoodského filmu.

Tématem letošního ročníku festivalu je různé pojetí reality ztvárněné v různých žánrech indické kinematografie. Na jedné straně stojí bollywoodské filmy se svými velkolepými barevnými scénami, písněmi a tancem, které vytvářejí snový prostor, jenž se pouze zlehka dotýká skutečného každodenního života v dnešní Indii. Na straně druhé stojí umělecké filmy, jejichž tvůrci se skrze reálné a mnohdy drsné příběhy filmových postav snaží vykreslit skutečný život tak, jak jej žijí skuteční Indové. Je to dobře nebo špatně, že se Bollywood postupně stává součástí indické reality?